Já jsem byl v televizi!!!

Dobře tak ne v televizi, ale kdo poznal z jakého jen je to filmu? Hm? Parádní animovaný snímek z dílny Pixar? Hm? Řekl to Majk Vazovski! No? Kdo to bude vědět jako první a napíše mi to sem, tak mu tuto repliku můžu říci vlastním hlasem......No ale proč to tady píšu.....nebyla jsem v televizi pravda (i když možná ano a ani o tom nevím), ale jsem na fotce z Coloursů :) a tady ji máte tak se můžete koukat a pro ty co mě nepoznali, tak ehm....koukněte ještě jednou :D
foto z oficiálních stránek Colours of Ostrava

Colours of Ostrava - neděle 13.7.2008

Poslední den Coloursů, vydařený ač skromný. Teda skromný leč vydařený. Jejda ono to je stejné. Budiž. Prostě a jednoduše, byla jsem jen na jedné kapele, jelikož mi nikdo nestál tak moc za to jako včerejší Koop, abych mohla do gatěk a taky na mě začala pomalu padat únava a zůstala jsem bez jakéhokoli doprovodu a tak nějak mi zabylo smutno a zabalila jsem to v osm večer. Rozbalila v šest odpoledne :) Ale to nebylo vlastní vinou, jelikož jsem se těšila na Ivu Bittovou jako na vánoce, a tak moc jsem se těšila, až jsem jela pozdě, jelikož i když jsem byla u kostela, kde se koncert konal, přesně na čas, tak před kostelem postávalo pár stovek lidí a koukali přes mříže dovnitř, po chvíli jsem pochopila, že naivně nečekají na to až se začne pouštět, ale kostel byl zaplněn, kapacita přeplněna, lidi se pomalu houpali na lustrech (jak se tak nad tím zamýšlím, jsou v kostele nějaké lustry? :D). Byli jsme tedy nuceni to zabalit do R 99 na oběd. Hurá konečně něco jiného než požehnané jídlo Hare Kršna nebo čínské nudle s kočičkami. Napapané žaludky zjistily, že program zatím nepřináší nic závratného, proto jsem dělala doprovod na byt, kde se osazenstvo sbalilo a vyrazilo na nádraží. Cestou na tramvaj domů jsem se stihli naštěstí ještě ukrýt před megametamastítkovou bouřkou, kvůli níž, což jsem zjistila až posléze, na hlavní scéně nebyl proud ani program tudíž nic. Relativně suchou nohou (oproti včerejšku je všechno relativně suchá noha) jsme dorazili na byt a po chvíli vyrazili z něj již za slunečného počasí a já se odpojila na koncert a druhá část na nádraží. Přijdu tam......a tam černoch.....aha?.....to asi nejsou J.A.R. i když by to bylo příhodnější....napadá mě....za chvíli se objeví pán bez jezevčíka a ani na zahradě není, a oznámí, že je hodinové zpoždění v důsledku toho, že nešel proud (až teď se to dozvídám) a lidi prchají, tak já postupuju a postupuju....jdu si pro pivo....postupuju....a najednou škaredý pán v černém prý nějaký čechyman a zábrana....a já jsem v první řadě!!!!juchuchuchuchuuuu v to jsem ani nedoufala. A tak se stalo, že jsem byla na J.A.R. v první řadě, koncert byl převýtečný, dokonce jsem byla mírně nalevo a přímo naproti mě stál (pokud zrovna neskákal, neroznožkoval, nedřepoval, nepadal, neválel se) Dan Bárta....a kousek od něj hned Roman Holý.....v první řadě je všechno tak hezky vidět, paráda. Koncert si užívali z plných těl jak J.A.R. (nebo to tak aspoň vypadalo) tak i já. Kouzelné!!!! Snad se stačí rozloučit s tímto postem jen slovy......TAK NEVÁHEJ A ZABODÁVEJ SVÝ SUPERPÉRO!!!!!

Foto uzmuto z oficiálních stránek Colours of Ostrava

Colours of Ostrava - sobota 12.7.2008 a ještě něco navíc

Hurá slavíme stý post!!! A ač nečekaně neplánovaně jsem ho oslavila nevědomě snad tím nejlepším způsobem jakým to jen šlo. Živým koncertem KOOP!!!!!! V PRVNÍ řadě!!!! Mokrá až na GAŤKY!!!!!

Vezmeme to ale popořadě.....první kapelkou soboty byli Glayzy. Dobrá kapelka, průměrná, pro mě nemastná neslaná. Po ní následovala ládovací přestávka, jelikož sobotu trávila na Colours i Jarunka tedy žgruňďa museli jsme přizpůsobit program (až si tohle přečte tak mě uškrtí) :D Následovalo výtečné divadlo. A to sice Mistr a Žák od SKUTRu. Opravdu bylo na co se dívat a moc mě mrzí, že jsem se nemohla zúčastnit tzv. divadelního nářezu tzn. SKUTR, VOSTO5, AQUALUNG. Byl mi přednější Dan Bárta s Illustratosphere....Koncert jak se patří. Slyšet poprvé nové skladby z animage byl zážitek na dlouhou dobu. Minimálně do večera, jelikož to nastalo něco neuvěřitelného, ale k tomu se dostanu. Po Bártovic sebrance jsem změnila žánr o velmi mnoho stupňů, na Ženu s velkým Ž jež nese jméno Vladivojna La Chia. Koncert pravda pozoruhodný, navíc pod stanem, když se venku začali čerti ženit. Přestalo pršet a nastal další šíleně moc velký skok tentokrát na Sinéad O´Connor. Musím říct, že mě koncert ani ne tak zklamal, jako nudil. Mám tuto paní ráda, to ano, ale její prezentace hlavní hvězdy na obřím pódiu pouze se dvěma kytarami a jedním klavírem byl poněkud chudý. Navíc se rozpršelo, proto jsme s Jarunkou usoudily, že bude daleko lepší, když se odebéřeme do Marry na griotku s džusem sem s tím hnusem cokoli vypiju ráááád.....Padly griotky a padl taky čas, naše těšení a nervozita se stupňovala s každou další griotkou, jelikož jsme věděly co nás čeká a nemine. Ale to už zase předbíhám. Ještě jsme zastihly kousek Daby Touré, což bylo fajn, ale konkurence byla pro mě lákavější a to sice Goldfrapp. Na nich mě moc mrzelo, že se nemůžu zdržet déle, jelikož jsme s předstihem MUSELY být na scéně Barev, protože se to už blížilo a co kdyby náhodou byla první řada obsazená někým jiným. Pravda vím, že všechny vystupující prozatím odbývám jak se dá, ale když jás i nemůžu pomoci...protože přišli KOOP!!!!!!! Ano Ano Ano....juchuchuuu byly jsme úplně ve předu, Koop začali zkoušet a zvučit a začalo lít. Zmokli jsme jak už jste si přečetli opravdu tzv. durch. Ale za zážitek to stálo. Bylo to něco podobného jako můj zážitek z Jethro tull nebo Erika Truffaze. Sice je divné, že tyto tři obry stavím vedle sebe, ale mají pro mě zhruba stejnou váhu. Koncert začal později, jelikož liják bičoval co se dalo. Přestalo pršet to ano, ale až skončila poslední píseň. Slyšela jsem své oblíbené Forces....darling, I see a diferent you dokonce i novinku Strange love......dověděla jsem se pro mě vynikající zprávu a to sice, že to byl na delší dobu teď poslední koncert Koop, jelikož se zavírají do studia a budou pracovat na nové desce juch juch juch!!! Koncert byl famózní. Ale přijde mi to až teď s odstupem času. Měla jsem totiž nějaké pocity zklamání po koncertu, postupem času však zmizely a převládl pocit parádního jazzového a swingového čehosi.....Stále jsem ještě v omámení z paní zpěvačky Hilde Luise, jejíž jsem objevila i sólové projekty a mám nový objev :) její trojí šaty byly taky moc krásné, jakoby vypadla z jiné doby. Z počátku koncertu mi přišlo, že si to Koop moc neužívali a hráli protože museli. Ale časem to opadlo a mám pocit, že na to jak se zdál koncert z počátku rozpačitý, tak skončil výtečně. Dosti už.....snad jen mě mrzí, že jsem nemohla podpořit svou přítomností Please the trees, ale byla jsem opravdu jako vodník a celou cestu tramvají domů tedy spíš na Feronu a pak pěšky, jelikož selhala naše domluva a roztekla moje inteligence, kapala voda z mé sukně a tuniky a vlasů a všeho co to jen šlo. Musela jsem vypadat vysoce zajímavě, ale co už hřál mě velmi intenzivní koopovský pocit. Vivat KOOP!!!

Všechno foto opět ze stránek Colours of Ostrava

Colours of Ostrava - pátek 11.7.2008

Woow dneska to byla smršť.....tak to vezmeme postupně, podle času co kdy kde jak a jak moc :) První dávkou byli Charlie Straight. Malá a ne moc známá to kapelka (pro mě pouze z bandzone), i když poslední dobou se to celkem mění, z Třince. To byla paráda, nikdo se nevnucoval, kapela si víc než užíala, že si může zahrát na festivalu, a opravdu se jim koncert povedl, vřele doporučuju ;) Následoval přesun na kostelní scénu a to sice na trochu toho východu, který zastoupila Kiran Ahluwalia (obr. 1). Původně jsem na tento koncert nějak netoužila jít, ale popravdě venku bylo hrozné vedro, a neměla jsem nic na programu moc, tak jsem si řekla, že se půjdu zchladit do kostela. A sice jsem se teplotně zchladila, ale tahle Indka žijící v Kanadě mě uvnitř hodně zahřála. Pravda není to tak úplně můj šálek kávy nebo čaje, ale zase na druhou stranu je to můj první koncert tohoto typu hudby. A musí se mu nechat, že za ten zážitek a chládek to určitě stálo! Následný výstup do již menší výhně a spěch zpět na hrad na Precedensy byl po zásluze odměněn vynikajícím koncertem Cafe Industrial. Nerozumíte? Nebojte pochopíte :D Měla jsem namířeno na Precedens a Báru Basikovou, jenže tak nějak mě to moc nezaujalo z té chvíle a proto jsem se rozhodla, že půjdu do Marleye podpořit Cafe Industrial. Přišla jsem do již roztočeného kolotoče úchylností a syčícího charismatu. Tento koncert musím uznat, byl tím nejlepším koncertem Cafeistů, na kterém jsem doposud byla!!! Po Cafe nastal úprk na Priessnitz. To byl takový zvláštní koncert pro mě, jelikož byl fajn, to jo, pařilo se dobře, ale přišlo mi ze strany zpěvákovy, že na to už tak nějak hází bobek. Zapomněl spoustu textů, sem tam zapomněla nastoupit a jen tak se tam plahočil bylo to zvláštní. Pro skalního fanouška této skupiny fajn, ale jinak celkem zklamání. Naproti tomu nastoupivší Inga Liljeström (obr. 2) byla pro mě novou tváří, a nejspíš se zařadí do mé sbírky poslouchatelných věcí.....Jak jsem zjistila už z programu a takových těch popisků skupin, tak ji budou mít rádi příznivci Portishead a kdesi cosi. A je to pravda! Její zpěv mimo jiné do červeného sluchátka, krásná ženská v krásných šatech a spousta další potemnělé atmosféry protnuté emocemi a parádními projekcemi. No zážitek to byl víc než velký. Abych nebyla za velkého barbara následovali pak Happy Mondays. Dobrý to bylo taky, jak jinak, ale zhýčkaná předchozím a spoustou jiných jazzových věcí, které mě potkaly v rámci dneška a včerejška, jsem se mírně nudila. Ale jen mírně. Jen nějak nevím co k nim víc napsat. Karimski club a Hypnotix. To byl závěr večera. První zmiňovaný byl moc zajímavý, další objev pro mě, zejména tím, že hrajou vždy v jiném složení podle toho, kdo s nimi přijede, jen jsem zůstala jen chvíli, jelikož to bylo v tentu a bylo tam hrozné nedýchatelno. Hypnotix (obr. 3) udělali skvělou tečku a opravdu jsem si e užila. Dokonce jsem se dostala i do přední linie, což do teď nevím jak se mi povedlo, ale budiž. Fajn zážitek!

Na co se můžete těšit zítra? Určitě na divadlo SKUTR, Dana Bártu s Illustratosphere, Vladivojnu la Chiu, Sinead O´Connor, Gldfrapp a KOOP!!!! A určitě ještě něco navíc ;)

Fotky uzmuty z oficiálních stránek Colours of Ostrava

Colours of Ostrava - čtvrtek 10.7.2008

Dnes toho bylo na programu málo kvantitou, avšak kvalita byla taková, jakou jsem už dlouho nezažila.....ten zázrak vidíte na fotkách a jmenuje se Jan Garbarek Group a Trilok Gurtu. To jsou chlapíci s velkým CH. Takovou úžasnou jazzovou spoušť jsem nezažila pomalu od Erika Truffaze.....Jeden z Norska, druhý tak nějak napůl Indie s Německem, kolem se obklopili báječným basákem a klavíristou a i když muselo být hodně obtížné přemluvit je na koncert sem k nám a zajistit vše oč si řekli (někde jsem četla o zvláštním klavíru a kdo ví co ještě) tak klobouk dolů. Chvílemi jsem seděla a jen tak mi padala čelist. Asi nejsem dostatečně oprávněná tady nějak tento koncert hodnotit a rozebírat nějak po technických a já nevím jakých stránkách, jelikož mé znalosti a zkušenosti jsou velmi pidi, ale můj vnitřní pocit říká tolik.....měla jsem po ty dvě a něco hodinky pocit, že má dušička vyrostla o několik metrů a našla tolik věcí, které hledala již hodně dlouho.....naprostou harmonii v prvoplánovém zmatku, smysl v nesmyslu, hru v naprosto vážné chvíli, brilantnost podanou lehce, že mohla v leckom zanechat pocit, že byste to zvládli taky po pár hodinách cvičení. A spoustu dalšího. Prostě to byl zážitek.......vyrážím na den dvě a těším se na další nášup ;)

fotky jsou uzmuty z oficiálních stránek Colours of Ostrava

Chotěboř 2008

Byla jsem viděla jsem bylo to fajn.....doplním po sléze momentálně se budu věnovat aktuální záležitosti a to sice colours of ostrava ;) takže tady hedejte pak až něco zajímavého o FF.

Výpadek jaké to (ne)štěstí!!

Jen co jsem dojela z Chotěboře a začala doplňovat svůj desetidenní půst po internetu, tak nám vypadnul. Proto jsem se rozhodla, že když už se tak stalo a budu mít připojení až zase ráno, kdy přijde nějaký pozlacený pán technik zprovoznit náš barákovitý problém, tak dopíšu chybějící posty na blog, ať můžu zase jednou psát od píky (copak jen je ta píka :D ). Tudíž plener!

Pozdě, ale přece = plener

Plener, alias kurz výtvarných aktivit v přírodě, za mnou!! Pravda již delší dobu, konkrétně někdy od května, už ani nevím od kdy, ale tak budiž. Byl a byl víceméně hrůzný a děsný a celý deštivý, po večerech mírně alkoholický, ale opravdu jen mírně (kupodivu). Abych tak nějak shrnula co jsme dělali….no myslím si, že kdokoli z nás, kdo byl přítomen již nikdy nechce slyšet slova jako natrhejte si trávu a zkuste jak se s ní pracuje, nebo autorská kniha. Mám takový pocit, že já jsem utrpěla z této části pleneru nejmenší šok a újmu jak psychickou tak fyzickou. Dokonce jsem se svým výtvorem spokojená a byla i Dáša, což je víc než DIVNÉ. Větu, „Znovu a lépe“! taky nikdo nebude chtít slyšet J No nakonec jsme dělali pár věcí v lese, což bylo fajn, a z toho vám sem prdnu pár fotek, ať to můžete zhodnotit dle vlastní úvahy. Rozhodně mě plener obohatil ve hře s „Milanem“ v billiardu což bylo víc než zábavné :D…..cesta na plener ve Standově maluchovi, kdy jsem seděla vzadu se dvěma kytarami a dvěma krosnama Jarunčinou taškou s mým notebookem a spoustou dalších věcí (dobrá spousta by se tam nevlezla, ale myslím si, že by se tam nevešel ani mravenec) a Jarunka ve předu s nohou na předním okně podepřenou krosnou, jelikož se ji nikam jinam nevejde, byla další veselou příhodou. Kor obohacena Standovými (ano ten stejný Standa, který nechtěl být pokálen vrabci) průpovídkami typu: chcete si něco říct? Tak si to řekněte teď pak se neuslyšíte (což se zdálo být nemyslitelným, když jsem Jarunce funěla za krk, ale byla to pravda), Když překročíme rychlost 70 km/h tak nejdou vypnout stěrače, musím vyhodit rychlost a pak to jde. Schválně koukejte. (první část byla pravdivá, ale jakmile Standa vyhodil rychlost tak stěrače stíraly jako o život J naštěstí bylo celkem dost pochmurně, takže jsme nevypadali jako úplní exoti), a pohledy lidí na pleneru když jsme se soukali z auta byly taky hehehe vtipné :D No raději už dosti….

(čísla fotek a jejich pořadí se různí, jelikož nikdy nevím jak mi to tam ten blogger naskládá…..tak si to můžete udělat jako takovou malou didaktickou hru)

Foto1, zmožená Lufule jde po schodech našeho mezonetového pokoje nahoru. Povšimněte si v pozadí – to je Standova alobalová hlava, kterou zkrášlil místní osvětlení!

Foto2, Takový krásný kočičák tam s náma přebýval….

Foto3, jedna z prací venku – barevný kořen – detail

Foto4, provázkování stromů, akce, která mě bavila asi nejvíc, pohled z dálky (později přejmenováno na past na srnky)

Foto5, detail okýnka, kterým se koukalo na výtvor kluků

Foto6, květová cesta druhé skupinky, na fotce vidíte Jarunku a již

tolikrát zmiňovaného Standu ;)

komentář k fotkám bez komentáře.....

všechno je to z Lokte a všechno to pochází z rukou Michala a jeho foťáku ;) takže jemu vzdejte hold....

fotky bez komentáře.....část druhá

fotky bez komentáře.....část první

rozhodla jsem se vás potěšit fotkama z Lokte, když mě ten Loket tak učaroval, však se koukněte sami ;)

Plzeň – Býkov – Praha – Ostrava podtitulek Blackmore´s night

Z Lokte pěkně pohodlně oproti původnímu plánu (promiň Michale....ehm....rdím se) jeli jsme vozidlem motorovým pro čtyři až pět osob s jedním fajn Tullistou do Plzně, jelikož jsme měli společnou cestu na nedělní koncert (22.6.08) Blackmore´s night v Býkově na Statku. Jelikož jsme měli spoustu času, našli jsme nakonec po malých nedorozuměních, a zákeřnostech malé krabičky jménem GPS restauraci u Uctívaného velblouda, kde dělají moc dobrou česnekačku a gratinovaný nebo jaký to lilek ;) S plnými žaludky jsme se vydali na náměstí, kde na nás koukala a čekala katedrála a v ní přístupná věž. Vyšlapali jsme nahoru a kochali se pohledem na okolí Plzně. To bylo mé první setkání s Plzní. A musím říci, že Plzeň je hezká ;) Po Plzni jsme se svezli kousek vlakem a pak jsme šli menší procházkou na statek Býkov. Tam jsme se sešli zase s Tullistou a užívali si polí. Abych se dostala k samotnému koncertu, tak byl taky moc fajn, v takové pěkné komorní atmosféře, uvolněný a přirozený, zahrnující konverzaci s můrou a diváky a spoustu dalšího. Pravda je, že to není můj nejvíce mě oslovující žánr a ve srovnání s Jethro tull ze kterých budu žít dlouho, natož den poté, zařadím tenhle koncert až na druhé místo, ale to je asi logické. Předkapela BN byla taky hodně dobrá a kvalitní a ty slečny ....:D no nic raději již opustím toto téma.....nejsem dostatečně zasvěcena do této skupiny a chci se vyhnout věčným a trapným větám typu, zvuk byl takový a onaký, výkon takový a onaký po té a oné stránce a kdo ví co ještě. Shrnu to větou, že se mi koncert líbil, a to hodně! Po koncertě nakonec odpadnul i druhý širák, a nastala změna na Prahu, kde jsme dostali azyl od Tullisty (opravdicky ti moc děkuji) a ráno jsme se odebrali napříč Prahu na nádraží a do svých domovů.

Foto jedna a dvě: Pohled z věže katedrály na Plzeň....

Foto tři: Býkov statek a nádherné pole....

Foto čtyři: Tady chybí tma, atmosféra a Blackmore´s night....

Jethro tull na Lokti a Staňa pln obav, aby jej v noci pod širákem nepokáleli vrabci

Nastal ten slavný den, kdy k nám sice nebyl zaveden elektrický proud, ale já byla zavedena za samotným Ianem Andersonem a Jethro tull do jednoho z nejfascinovanějších městeček – Lokte. 21. červen byl ten den, kdy se to odehrálo. Po deseti hodinové cestě vlakem, kterou jsem absolvovala s teď již bývalým složením Občas bandu a od Ústí i s Michalem, jsme vystoupili na pidi malinkatém nádražíčku a kdo to co to? Flétna!!!!!! A já byla v transu....heh no pravda museli si o mě říkat kdo ví co, ale co je mi po tom, když vidím krásný hrad a slyším samotnou legendu legend pro mě. Navíc jsme přijeli 17:17 hodin, takže kdo mě zná ten jistě ví, jak mám velmi kladný vztah k číslu 17. To byl prostě osudově krásný den. Koukli jsme se mírně po Lokti, nakonec jsme se nechali vpustit a po předkapele Muse, začali samotní Jethro tull. Já bych vám tady mohla popisovat samotný koncert zaujatě jen v těch nejlepších superlativech, ale narazila jsem na diskuzním fóru na libimseti.cz na tuto reakci, která to tak nádherně popisuje, proto jsem se rozhodla ji tady jen odcitovat a dát prostor taky někomu jinému na tomhle blogu než pořád mě. „No řekněte sami, sakra kdo to kdy viděl, aby se takovej pofidérní, charismatickej chlápek postavil na pódium s příčnou flétnou, napojenou přes kabel na zesilovač a za ním stojí taková zvláštní sebranka nějakejch hudebních nalezenců, vážně snad jenom bůh ví odkud... No, nevypadaj, nebo aspoň nevypadali zrovna moc vábivě... brejlatej basita vypadal, jak nějakej hudební nadšenec z amatérský kapely na střední škole, klávesák ten zase tak trochu, jak kdyby měl něco společnýho s Adamsovou rodinou, o vzhledu kytaristy už ani nemluvim, jeho bradka a čapka prostě nemá chybu, no a prastaře vyhlížející bubeník za bicíma, "skrytýma " průhledným plexisklem... mimochodem, to je celkem dobrá vychytávka, s těma bicíma... No kapela, jak kdyby jí našli přinejmenším někde v Hide Parku.... :-D

Ale hned jak začnou hrát, jdou všechny žerty stranou...!“ (BlackRaven_79 na diskuzi libimseti.cz o jethro tull)

To by byl samotný koncert, ale co teprve po koncertě ulehání pod osvětlený hrad pod širák kousek řeka, plni dojmů z koncertu a plni Standových připomínek. Udělám jen krátký výcuc, který nejspíš i bez vysvětlivek bude stát za to :) klíčová slova tedy zní: UtřiPrdelPapír, jestli nás poserou vrabci tak mi to uklidíte, měl jsem v botě slimáky – v každé jednoho, přece nebudeme spát jen na jedné celtě, dejte tam všechny čtyři, nejspíš jich bylo daleko více, jenže si s odstunem času již nepamatuju tolik kolik bych chtěla.

Další den ráno kluci odjeli už v šest, a já vstala nějak jsem měla už naspáno dosti, a šla jsem se procházet městem. Úplně mě Loket očaroval. Všechny ty malé křivé uličky, malé domečky s ještě menšími okny, černá kočka před potravinami, ve kterých se o dvě hodiny zpozdily rohlíky, hradební zeď, která obklopuje celé město a na které se tak dobře snídá, krásné obchůdky malinkaté s krásnými blbůstkami, a hrad.....byli jsme se kouknout i uvnitř hradu, odnesla bych si z toho nejspíš víc, kdybychom do sebe tolik nevráželi se Španěly a Němci a kdo ví kým ještě. A tím skončil náš pobyt v Lokti a nastala cesta do Plzně!

Foto jedna: krásný suchý strom, který byl jak dělaný na moje záda....prostě krásné ráno se vším všudy....
Foto dvě: už chybí jen tma, osvětlený hrad a jethro tull....

Stěhování národa

Konečně to mám za sebou (pravda je to už nějaký ten týden) a jsem přestěhovaná definitivně se vším všudy do Zábřehu. Už si užívám nového bytu, avšak stále nemůžu nic najít svého, Ponožka se taky ještě moc neadaptoval, nějak tak uvažuju co je tady špatně, jelikož se mi tady dokonce i špatně chrní a to je u mě co říct, když jsem schopná usnout Jarunce na rameni ve stoje při čekání na cokoli. No ale snad je to jen takový nějaký můj divný pocit, který každou chvílí zmizí. Už jsem tady stihla zažít bouřku (při sejšn se Símou a vodárnou, bílým vínem a Grandhotelem na balkonové párty), návštěvu majitelů (kteří přišli se synem, který tady byl když vlastně majitel tohoto bytu umřel), odchod ledničky do křemíkového nebe (první den jsem tady a přestane fungovat lednička...hmmm zvláštní), rána s dělníky všude kam se podívám (jelikož nám zateplovali barák a všude tady pobíhali i přes to, že jsme v šestém patře), nepovedenou amputaci dvou prstů na noze (to byl horor všech hororů, když se mi povedlo do válendy si skřípnout dva prsty a asi deset minut jsem volala a teda dobře spíš řvala na celé kolo o pomoc, nakonec mě jedna spolubydlící uslyšela, tak mě přišla zachránit. Ale byly to nervy a fialové prstíky podivných tvarů – pomalu jako ve 2. dílu BB kdy si Jen koupila menší boty :D), no a ještě určitě další fůru a spoustu věcí jsem stihla zažít a nejspíš i zažiju. Teď zbývá už jen snad dodat Vivat Vivat Břenkova 11!!!

obrázek uzmut odtud