Woow dneska to byla smršť.....tak to vezmeme postupně, podle času co kdy kde jak a jak moc :) První dávkou byli Charlie Straight. Malá a ne moc známá to kapelka (pro mě pouze z bandzone), i když poslední dobou se to celkem mění, z Třince. To byla paráda, nikdo se nevnucoval, kapela si víc než užíala, že si může zahrát na festivalu, a opravdu se jim koncert povedl, vřele doporučuju ;) Následoval přesun na kostelní scénu a to sice na trochu toho východu, který zastoupila Kiran Ahluwalia (obr. 1). Původně jsem na tento 
koncert nějak netoužila jít, ale popravdě venku bylo hrozné vedro, a neměla jsem nic na programu moc, tak jsem si řekla, že se půjdu zchladit do kostela. A sice jsem se teplotně zchladila, ale tahle Indka žijící v Kanadě mě uvnitř hodně zahřála. Pravda není to tak úplně můj šálek kávy nebo čaje, ale zase na druhou stranu je to můj první koncert tohoto typu hudby. A musí se mu nechat, že za ten zážitek a chládek to určitě stálo! Následný výstup do již menší výhně a spěch zpět na hrad na Precedensy byl po zásluze odměněn vynikajícím koncertem Cafe Industrial. Nerozumíte? Nebojte pochopíte :D Měla jsem namířeno na Precedens a Báru Basikovou, jenže tak nějak mě to moc nezaujalo z té chvíle a proto jsem se rozhodla, že půjdu do Marleye podpořit Cafe 
Industrial. Přišla jsem do již roztočeného kolotoče úchylností a syčícího charismatu. Tento koncert musím uznat, byl tím nejlepším koncertem Cafeistů, na kterém jsem doposud byla!!! Po Cafe nastal úprk na Priessnitz. To byl takový zvláštní koncert pro mě, jelikož byl fajn, to jo, pařilo se dobře, ale přišlo mi ze strany zpěvákovy, že na to už tak nějak hází bobek. Zapomněl spoustu textů, sem tam zapomněla nastoupit a jen tak se tam plahočil bylo to zvláštní. Pro skalního fanouška této skupiny fajn, ale jinak celkem zklamání. Naproti tomu nastoupivší Inga Liljeström (obr. 2) byla pro mě novou tváří, a nejspíš se zařadí do mé sbírky poslouchatelných věcí.....Jak jsem zjistila už z programu a takových těch popisků skupin, tak ji budou mít rádi příznivci Portishead a kdesi cosi. A je to pravda! Její zpěv mimo jiné do červeného sluchátka, krásná ženská v krásných šatech a spousta další potemnělé atmosféry protnuté emocemi a parádními projekcemi. No zážitek to byl víc než velký. Abych nebyla za velkého barbara následovali pak Happy Mondays. Dobrý to bylo taky, jak jinak, ale zhýčkaná předchozím a spoustou jiných jazzových věcí, které mě potkaly v rámci dneška a včerejška, jsem se mírně nudila. Ale jen mírně. Jen nějak nevím co k nim víc napsat. Karimski club a Hypnotix. To byl závěr večera. První zmiňovaný byl moc zajímavý, další objev pro mě, zejména tím, že hrajou vždy v jiném složení podle toho, kdo s nimi přijede, jen jsem zůstala jen chvíli, jelikož to bylo v tentu a bylo tam hrozné nedýchatelno. Hypnotix (obr. 3) udělali skvělou tečku a opravdu jsem si e užila. Dokonce jsem se dostala i do přední linie, což do teď nevím jak se mi povedlo, ale budiž. Fajn zážitek! Na co se můžete těšit zítra? Určitě na divadlo SKUTR, Dana Bártu s Illustratosphere, Vladivojnu
Fotky uzmuty z oficiálních stránek Colours of Ostrava
Žádné komentáře:
Okomentovat