Pozdě, ale přece = plener

Plener, alias kurz výtvarných aktivit v přírodě, za mnou!! Pravda již delší dobu, konkrétně někdy od května, už ani nevím od kdy, ale tak budiž. Byl a byl víceméně hrůzný a děsný a celý deštivý, po večerech mírně alkoholický, ale opravdu jen mírně (kupodivu). Abych tak nějak shrnula co jsme dělali….no myslím si, že kdokoli z nás, kdo byl přítomen již nikdy nechce slyšet slova jako natrhejte si trávu a zkuste jak se s ní pracuje, nebo autorská kniha. Mám takový pocit, že já jsem utrpěla z této části pleneru nejmenší šok a újmu jak psychickou tak fyzickou. Dokonce jsem se svým výtvorem spokojená a byla i Dáša, což je víc než DIVNÉ. Větu, „Znovu a lépe“! taky nikdo nebude chtít slyšet J No nakonec jsme dělali pár věcí v lese, což bylo fajn, a z toho vám sem prdnu pár fotek, ať to můžete zhodnotit dle vlastní úvahy. Rozhodně mě plener obohatil ve hře s „Milanem“ v billiardu což bylo víc než zábavné :D…..cesta na plener ve Standově maluchovi, kdy jsem seděla vzadu se dvěma kytarami a dvěma krosnama Jarunčinou taškou s mým notebookem a spoustou dalších věcí (dobrá spousta by se tam nevlezla, ale myslím si, že by se tam nevešel ani mravenec) a Jarunka ve předu s nohou na předním okně podepřenou krosnou, jelikož se ji nikam jinam nevejde, byla další veselou příhodou. Kor obohacena Standovými (ano ten stejný Standa, který nechtěl být pokálen vrabci) průpovídkami typu: chcete si něco říct? Tak si to řekněte teď pak se neuslyšíte (což se zdálo být nemyslitelným, když jsem Jarunce funěla za krk, ale byla to pravda), Když překročíme rychlost 70 km/h tak nejdou vypnout stěrače, musím vyhodit rychlost a pak to jde. Schválně koukejte. (první část byla pravdivá, ale jakmile Standa vyhodil rychlost tak stěrače stíraly jako o život J naštěstí bylo celkem dost pochmurně, takže jsme nevypadali jako úplní exoti), a pohledy lidí na pleneru když jsme se soukali z auta byly taky hehehe vtipné :D No raději už dosti….

(čísla fotek a jejich pořadí se různí, jelikož nikdy nevím jak mi to tam ten blogger naskládá…..tak si to můžete udělat jako takovou malou didaktickou hru)

Foto1, zmožená Lufule jde po schodech našeho mezonetového pokoje nahoru. Povšimněte si v pozadí – to je Standova alobalová hlava, kterou zkrášlil místní osvětlení!

Foto2, Takový krásný kočičák tam s náma přebýval….

Foto3, jedna z prací venku – barevný kořen – detail

Foto4, provázkování stromů, akce, která mě bavila asi nejvíc, pohled z dálky (později přejmenováno na past na srnky)

Foto5, detail okýnka, kterým se koukalo na výtvor kluků

Foto6, květová cesta druhé skupinky, na fotce vidíte Jarunku a již

tolikrát zmiňovaného Standu ;)