ani nevím jak se mi to dneska přihodilo, ale zašla jsem si na svůj první blog, který jsem přestala udržovat a resusciovat, jelikož mě to nechtělo pustit přes hesla a já si myslela, že je to tím, že prostě to heslo nevím, tak jsem si založila blog nový (a to sice tento) a ono mě to zase nechtělo pustit až jsem pak byla něčím (někým) osvícená a zjistila jak se to má a po pár příspěvcích tady jsem si už nechala tenhle a tamten jsem oddělila pomyslnou tlustou čárou. Dnes při mém zavítání naň jsem se místy i vtipně smála, když jsem si četla co jsem tam vyplodila ze sebe :D moje první tesco pokladny, sbírka charitativní, chmel, začátek vztahu se samečkem, pak i konec, koncerty...je to vlastně takový můj blog ještě hodně ovlivněný Krnovem a takoou Krnovskou atmosférou, kterou budu mít v sobě schovanou. Byly to parádní doby v Krnově, i když tehdy a tam bych to asi neřekla. Na blogu je prostě geni(t)ální, že vidíte svoji vlastní cestu odněkud někam a koukáte se na to a nestačíte se divit....jen je otázkou zda v plusovitém nebo mínusovitém slova smyslu......
pokud chcete kouknout tak vězte, že starý blog naleznete zde
pokud chcete kouknout tak vězte, že starý blog naleznete zde
2 komentáře:
Fakt jsem se nasmála, když jsem si pročítala tvůj již na věčnost odešlý blog :). Hlavně když jsem četla o své napuchlé nožičce. Toho už se tolik stalo...... my už jsme vážně nějaké staré, nezdá se ti? :).
a pak že se to učí :D heh no jo jak tak na to koukám, tak mám čím dál tím víc tísnivější pocit, že naše cesta směřuje více a více do rakve....
Okomentovat