poněkud chmurné chvíle.....

kdyby tak i ony mé chmurné chvilky byly tak pěkné jako tenhle obrázek....tak nějak přišly na silvestra nečekané nevídané ve chvíly kdy jsem seděla u fouňi v kuchyni u balkónových dveří na zemi a koukala ven jak sněží....myslela jsem u toho na jednu osobu moc....musím se přiznat, ale ono už to tak sem tam bývá, když se člověk nějak blbě zakouká....a pak přišla ta depresivní nálada a držela se mě setsakramensky dlouho....no nic....nakonec jsem jela na Silvestra za kozičkou, a byly jsme u ní doma.....nikoli na chatě jak bylo původně v plánu....ale to nevadilo, jen na nás musel být nejspíš krásný pohled jak jsme dvě kozy seděly jedna na židli druhá na gymnastickém balónu a pily své třetí frisco a držely tlamičky třeba a měly hrozně radostný výraz.....ale zvrhlo se mi to tady v povídání o silvestru a to jsem vůbec nechtěla.....tak nějak mám teď v sobě hrozně prázdno, protože jsem u někoho nechala kus duše a to světýlko a ta bolest je to jak mi ten kousek chybí.....;)....zasvědcení poznali.....a nejspíš na tom něco bude....teď si můžu jen nadávat, že jsem se nebránila tak jako na začátku, ale co už....no snad jen je to škoda....co víc.....a tak právě sedím stejně jako ta holčička a kývu noama a koukám jen ten balónek mi chybí ke štěstí....