blití pocitů.....raději to ani nečtěte....

Nejsem nejspíš vůbec připravena na to ztrácet lidi, se kterými jsem prožila velký kus života, celkem intenzivně.....neumím se s tím prostě nejspíš vyrovnat, nevím jestli tím, že už nejsou mými, i když bych je zpátky už nechtěla, nebo jen prostě vidím že někdo udělal za tu stejnou dobu kterou jsem měla já daleko větší změny než já a je to pouhopouhá závist, i když třeba subjektivně není co závidět....nevím, a tyhle pocity mě teď žerou a serou, že musím být tak sprostá a tak je tady ze sebe bliju....proč jen si šlapu ve své podstatě po svém štěstí?.....proč už konečně nedokážu nakopat sama sobě prdel a zkoušet se ovládat v některých chvílích?....proč v sobě něco dusím a schovávám to za já nevím co a pak na druhou stranu vybuchuju na lidi, kteří si to nezaslouží? A proč se tady tak pitomě sebelituju? Ááááááá a tak to dopadá, že se to zase stočilo to moje blití pocitů nějak úplně jinam.....já jen prostě nevím co to je, když si nemám s někým co říct.....:( a mrzí mě to to je ono no.....:(