Ono je někdy moc fajn když se vám zdají sny, které vám udělají hrozitánsky velikou radost. Třeba jako mě sen o Ottu Seyfangovi. Byl to moc krásný sen a když na něj tak nějak vzpomínám, tak bylo hrozně zvláštní, že mi v tom snu stačilo ke štěstí opravdu pidi málo.....vlastně jen to, že jsem našla bývalou budovu, která se zabývala exportem nebo importem, víte že já ani nevím, kávy....jen to, že to byla ta budova bylo prostě to nejfantastičtější.....no, ale vlastně nikdo kdo není tak jako Laura zamilovaná do Tracyho zřejmě nepochopí to, jak já jsem zamilovaná do....toho imaginárního obchodu. Netuším, kde se to ve mě vzalo, ale tak nemáte někdy pocit, že ony věci, které nechtějí být zapomenuty se stejně přihlásí o slovo nějakým způsobem? A hlavně třeba v tu opravdu vhodnou dobu. Je to zvláštní ale s největší pravděpodobností a obludností samotných těchto vět se mi to tak nějak potvrzuje....kdyby vás třeba zajímalo co dělám....tak....sedím a píšu a čekám při tom až mi přistane na zádech žok s kávou.....
p.s. omlouvám se všem kteří pomalu ale jistě objevují to, že se znají nejspíše s příšerou obludně veliké nenormality.....prosím o omluvení....
....opravdu bych ten obchod chtěla vidět a sáhnout si na něj a jet zase zpátky domů....
Žádné komentáře:
Okomentovat